Jdi na obsah Jdi na menu
 

26. 6. 2020

Ve stínu Sacré-Coeur

Paříž, Sacré-Coeur, FotoSchinko

Bazilika Sacré-Coeur. Pro mnohé nejviditelnější dominanta Paříže. Díky světlé barvě a umístění na kopci je zřetelnější, než úzká a barevně nevýrazná konstrukce Eiffelovy věže. Objekt je to novodobější, stavět se začalo pár let před Eiffelkou, ale i přesto má bazilika uvnitř silné fluidum a z venku majestátní charisma.

Ve stínu Sacré-Coeur, který často sahá až po restuarace a kavárny kolem ulice du Chevaliera de la Barre, se dá prožít téměř celý den. Ráno bývají uličky osiřelé, jen tu a tam osamělý ranní běžec nebo pracovník úklidové služby. Lépe se však vnímá architektura okolí i detaily přilehlých domů. Výkladní skříně obchodů, opuštěné zahrádky restaurací i legendární schody pod bazilikou začnou s vycházejícím sluncem ožívat. Romantici vnímají hru světel a stínů četných zabradlí a stromů, pragmatici čas, kdy otevírají první kavárny s čerstvou kávou a croissaintem. Poznat a vychutnat si rytmus života Paříže lze snad nejlépe právě zde.

Paříž, Sacré-Coeur, FotoSchinkoArchitekt Paul Abadie baziliku velikostí i siluetou ideálně zakomponoval jako logické pokračování siluety celého Montmartru. Taková třešnička na dortu. Ostatně cukrovým ozdobám dortů jsou prý věže baziliky podobné. Tak či onak, mnohé uličky jsou právě díky ní ještě malebnější, neboť v jejich pozadí dominují věže z Abadieho dílny. To, co znamená pro Český Krumlov jeho zámek, je pro Montmartre Bazilika Sacré-Coeur! Jedno bez druhého by nemohlo být, jde o unikátně vyváženou symbiózu. Celá oblast 18 pařížského obvodu je díky terénu a dómu Sacré-Coeur velmi fotogenická. Má svoji neopakovatelnou atmosféru a neměla by chybět v programu vaší návštěvy města nad Seinou.

Stavba „klame tělem“. Ač se to na pohled proporčně nezdá, je téměř stejně vysoká jako dlouhá. Díky použitému kamenu-travertinu nám „ráda mění barvy“. Především z dálky při jasném počasí, nejlépe po dešti, je téměř sněhově bílá. Večer, při západu slunce měkce žloutne. Baziliku jsem však viděl (a fotil) v růžovém nádechu, a za specifických okolností mívá i namodralou světle azurovou barvu. Za vše může onen použitý vápencovitý travertin, který je plný pórů a bublin ementálského typu, jejichž povrch je tmavší. Opracovaný, deštěm samočístící povrch díky vylučování vápence, je světlý. Tím dochází za různého počasí, vlhkosti vzduchu a světelných podmínek k těmto optickým efektům.

Paříž, Sacré-Coeur, FotoSchinkoSacré-Coeur - v překladu Svaté srdce (Ježíšovo) - má, alespon pro mne, ze všech kostelů v metropoli jakousi největší vnitřní sílu a duchovní hodnotu. Její vnímání nám uvnitř bohužel trochu ruší permanentní davy turistů. Bazilika je po Notre-Dame druhé nejnavštěvovanější poutní místo Paříže. To naštěstí neplatí o prohlídkách krypty a výstupů na věže, které doporučuji. Nabídnou vám (většinou bez fronty) romantickou, členitou procházku po schodech, cimbuřích i střechách baziliky. Nemůže jí konkurovat ani výstup na Notre-Dame, který je poněkud zdlouhavý, jednotvárný i dražší. Fotografie z ochozů Sacré-Coeur na Paříž jsou i díky členitosti věží, kopulí a střech velmi atraktivní a stále ještě poměrně neokoukané.

Kromě atmosféry uvnitř - se stovkami svíček, jedinečných vitráží, mozaiky, modelu stavby, soch a maleb - nelze opomenout genius loci v okolí kostela! Ten je společně s nábřežím Seiny kolem Notre-Dame a interiéru Sainte-Chapelle nejsilnější z celé Paříže. Bazilika a její nejbližší okolí, zde má opět několik tváří. Severní zadní část svažující se k uličce de la Bonne, přes den ve stínu věží, vás osloví klidnou, pokornou atmosférou. Hlídají ji zde tradiční, v obloukovitých rozích budovy přísně až naštvaně se tvářící, chrliče. Západní část u kostela Saint-Peirreho je o poznání živější, v zimě zde bývají vánoční trhy s magickou atmosférou. Je zde dobře patrné, jak je bazilika „zasazena“ do terénu, chodí se zde poměrně vysoko nad prvním podlažím kostela.

Paříž, Sacré-Coeur, FotoSchinkoNejproslulejší a nejoblíbenější je samozřejmě přední část baziliky s navazujicími schody, fontánou a přilehlým parkem. I díky výhledu na panorama města, lanové dráze nebo tradičnímu kolotoči dole u vstupu do parku, si ji rádi vybírají filmaři pro své záběry. Přestaneme-li vnímat občasné pouliční prodejce, lze si zde jedinečnou, živou a kosmopolitní atmosféru užít naplno. Ruch zde bývá do pozdních večerních hodin v každém ročním období. Časté tu jsou vystoupení různých hudebníků, showmanů a kejklířů. Svoji „domovskou scénu“ tu má ve Francii populární freestylista Iya Traoré, který se s míčem zřejmě už narodil. Je to místo, kde stojí za to - především v dnešní uspěchané době - poznat. Pod sochou Krista se zastavit, posedět a načerpat energii do svého srdce, která zde sálá za všech stran i dimenzí...

Jan Schinko jr., fotograf